Kraj jímž táhla válka : Štarnov

Kraj jímž táhla válka Štarnov

Revoluční květen 1945 dýchal pod Jeseníky, kde se našlo mnoho vlasteneckých srdcí již uprostřed války a kde v každé dědině byli lidé, kteří obětavě přispívali vítězícím armádám.

Také Štarnov napjatě očekával konec války. Celou válku se držel, v r. 1938 při zabíraní posledního pásma měl to neštěstí, že byl 10.října 1938 zabrán německým vojskem a ve středu 13.října ze záboru vypuštěn. Skoro pro všechny skončila válka dobře. V žaláři byli jen dva, odvážlivců se našlo dost a tak dědina válku šťastně přečkala. Byla soudržná, lidé si vzájemně pomáhali a tak v pevné přátelské družbě se přece jen lépe dýchalo a každý se těšil, že osvobození přijde. Lidé jako by se drželi lidového humoru a lidové prognosy, podle níž jeden stařeček řekl toto : " Co belo, vím, co bode také a co je meze tém, mě nezajímá ! " Protektorát se stal " Pro tentokrátem " a zdravý humorný základ dal možnost lépe vítězit nad vším.

Nekonečně dlouhá léta války nastoupením revolučního května 1945 už přece jen se nezdala tou šťastnou nekonečností a každý se díval s nadějí do budoucna, do růžového zítřka, který voněl svobodou.

Nacistická bestie zkomírá, to cítil každý a pozoroval její smrtelný konec. Přicházely sem zvěsti, že válka již je u konce. Tvořil se první Národní výbor.

Hloučky německých vojáků prchají přes Štarnov, asi z Olomouce, k severozápadu. Zástupy lidu chodí se dívat na dolní konec dědiny, jak se za prchajícími německými vojáky práší. Dělová palba za Olomoucí sílí, ve Štarnově se očekává, že odtud půjde sem fronta. Zatím se to však utvářelo jinak.

5.května dochází zpráva, že Rusové jsou už v Městě Libavé a Mor. Berouně. Zdá se to neuvěřitelné !

Vesnice je nabita německým vojskem, treny, auty. Celé zázemí fronty od Ostravy ustupuje. Projíždějí také spousty vozů s uprchlíky z okresu Bílovec. Odpoledne po třetí hodině objevilo se nad krajem ruské letectvo a bombarduje kolony povozů na silnicích. Někteří občané po prvé spěchají do krytu. K šesté hodině večer ozývá se pojednou od Bělkovic, Dolan a Šternberka kulometná palba a ruční granáty.

Rusové pronikli Bělkovickým údolím k těmto vesnicím a bojuje se v nich. Též ke Šternberku pronikli Rusové přes " Ecce Homo " a jinudy. Ačkoliv byl Štarnov nabit vojskem a uprchlíky, v několika minutách byla vesnice jako vymetená a všecko prchalo na západ. Silnice byly přecpány.

V noci na 6.května napětí se stupňuje, čeká se, že zítra fronta půjde Štarnovem. Muži většinou nespí, hlídají a čekají. Hustě prší, do krytu kape voda. Od Bělkovic a Šternberka občas zařehtá kulomet, ozve se puška nebo zasvitne raketa. Zbloudilá kulka zaletí i do naší dědiny. O půlnoci objeví se na horách požáry. Ve vesnici nebylo německé armády, jen nepatrně strážní jednotky patrolovaly po vsi a za ní.

Neděle 6.května 1945 byla pro Štarnov historická. Časně ráno ještě před šestou hodinou byla naše dědina obsazena ruským vojskem. Ruské pancéře přijely od Šternberka a asi v půl šesté ozvaly se na okraji horního konce dědiny automaty, pušky a pancéřová pěst. Německé hlídky rychle ustoupily a ruské pancéře a obrněné vozy, plné ruského vojska, vjely do vesnice. Naši lidé podél silnice s jásotem vítali naše osvoboditele, mnozí i se slzami v očích. Byly to nezapomenutelné okamžiky nadšení a všeobecné radosti z příchodu rudoarmějců.

Než osvobození mělo být ještě vykoupeno.

Bojová ruská armáda útočila dále směrem na Štěpánov-Březce, kde Němci na železnici a v hutích drželi pevně pozice. Směrem od Lužice a Mor.Hůzové začali Němci svým dělostřelectvem ostřelovat Štarnov. První zásah byla sokolovna, byl při něm těžce zraněn občan Brix z Lašťan, který později zranění podlehl.

Dělostřelecká palba trvala několik hodin a na naši vesnici bylo vystřeleno několik set granátů a šrapnelů. Mnoho usedlostí bylo značně poškozeno, střechy i zdi potrhány, mnoho oken vytlučeno a vytrháno. Všechny budovy však byly obývaní schopné (až na dvě). Oheň nevznikl nikde. Obyvatelstvo většinou bylo schováno v krytech nebo v příkopech za vesnicí. Mrtev nebyl nikdo. Odpoledne ostřelovala Štarnov německá letadla, která pálila z kulometů na ruské vojsko zde ubytované.

Před večerem pohřbívali se padlí ruští vojáci. První mrtvý ve Štarnově byl hned ráno při obsazování vesnice; byl to ruský důstojník. Padl za vesnicí kus od kapličky, když vyšel z pancéře, aby rekognoscoval terén. Zastřelili ho Vlasovci, kteří byli ukrytí v obilí na zahradě č.22. Další Rusové padli před č.1 a 47 při plném zásahu granátu. Tito byli pohřbeni na místním hřbitově. Další mrtví byli dovezeni z bitevního pásma. Byli pohřbeni na návsi v zahradě před č.68. Celkem tu bylo pohřbeno 10 vojínů a 6 důstojníků. U kostela na starém hřbitově byl pochován major a kapitán a za vesnicí u silnice ke Šternberku je též několik hrobů. Celkem bylo ve Štarnově pohřbeno asi 26 padlých ruských vojáků.

V tuto historickou neděli bylo v obci ubytováno asi 10.000 ruských vojaků.

V noci na 7.května pozorovali štarnovští občané požáry kostela na Sv. Kopečku a v Olomouci. Obyvatelstvo většinou spí v krytech a ve stájích; lidská obydlí jsou obsazena vojskem.

8.května se fronta pohnula dál od Štarnova a tím spadl všem kámen ze srdce.

9.května se válka skončila kapitulací Německa, všude dalo občanstvo průchod nesmírné radosti z konce strašné druhé světové války a na domech se počaly vyvěšovat ruské a české prapory.

Před polednem se sešel deseti člený Národní výbor, který zařídil nejnutnější zásobovací opatření a vzájemnou svépomoc v odstraňování válečných škod.

Prvním předsedou Národního výboru byl uč. J.Petzold, po jeho odchodu převzal tuto funkci Ed.Ťuka.

Vesnice po prvních vzrušených a slavnostních dnech nastoupila k pilné práci a radovala se z toho, že už více nebude poslední českou dědinou pod Šternberkem, nýbrž že předá pochodeň češství dál do Jeseníků až k hranicím.