Štarnov - Dědina zdravého ducha a srdce

STANISLAV KREJČÍ Dědina zdravého ducha a srdce

Poznal jsem hanáckou obec Štarnov před dvacíti lety, kdy jako bývalý úředník pivovaru jsem byl pověřen navštěvovati naše odběratele, roztroušené v úseku pod malebnými Nízkými Jeseníky. Čistá, útulná hanácká obec vzbudila ve mně hned z počátku velmi dobrý dojem, neboť se podstatně lišila od jiných obcí tohoto druhu svým dokonalým uspořádáním, příslovečnou skromností i pohostinstvím. Dědina Štarnov se zachytila plytkého potůčku, po obou jeho březích rozložila úzké proužky zahrad a couvla svými usedlostmi do dvou protilehlých skupin, aby si viděla do srdce i do svědomí. Proto je tam tolik dobrosrdečnosti a laskavého úsměvu, které nás příjemně doprovázejí od souseda k sousedovi.

Zato panská vůle ani selská pýcha si nedovedly nikde nebrat účelný kout; chalupníci i sedláci si důvěrně říkají strýčku, tetičko, kmocháčku, kmotřenko, neboť ve vzájemné shodě spatřují pravý smysl života. Srostli s půdou, milují svůj rodný kraj, naučili se čísti z jeho úrodných brázd a vedou své rody tak, aby se staly pevnými kvádry v základech drahé domoviny.

Kostel, škola a sokolovna, které vyrostly z poctivých mozolů štarnovských občanů bez rozdílu stavu a povolání, jsou pilíři kulturního snažení, proto je v každém obydlí znamení Ukřižovaného, někde ještě kropenka na zdi, v polici dobrá česká kniha, proto nás dědina již zdaleka přátelsky vítá a dětská drobotina se pokorně hlásí křesťanským pozdravem.

Spolkový život ve Štarnově zaznamenal zejména v poslední době značný přínos i vzestup. Divadla, přednášky, besedy s úzkým filmem, čtenářský ruch, výstavy umění i české knihy, společné dožínky za účasti celé obce, jsou těmi nejlepšími výsledky jednotného úsilí. Sdružilo se tam několik opravdových pracovníků kolem učitele a spisovatele Josefa Koudeláka, aby pod jeho vedením pokračovali v záslužném díle bývalých štarnovských vlastenců, aby ukázali, že i malá obec může býti příkladem svornosti a ryzího nadšení, kterých tolik všude potřebujeme.

Za humny, mezi účelně scelenými pozemky, ubíhá železniční trať ke Šternberku i k Olomouci; spojuje Štarnov se světem a zdůrazňuje, že pod Nízkými Jeseníky žije dobrý hanácký lid, který zdravému rozvoji svého kmene nezůstal nikdy nic dlužen a v dobách dobrých i zlých dobře věděl, kde je jeho místo.