Štarnov - Ze stodoly do sokolovny a stále kupředu

JOSEF KOUDELÁK

Ze stodoly do sokolovny a stále kupředu

(Třicet let Tělocvičné jednoty Sokol ve Štarnově).

Sokol zapustil kořeny ve Štarnově už před první světovou válkou. Na založení Těl. jednoty se pomýšlelo podle novinové zprávy „Pozora“ 17.srpna r. 1895. Jakýsi domácí Sokol byl ve vsi už v letech 1912-1914. Cvičilo se tehdy u Krčků.

Po první světové válce byl rozmach Sokola nebývalý. Všude byly zakládány nové jednoty a odbory. Sokolské nadšení rostlo i ve Štarnově. Vliv na Štarnov měla jednota v Mor. Loděnici.

30.března 1919 konala se ustavující schůze odboru Sokola ve Štarnově, který se 1.května 1920 od mateřské jednoty v Mor. Loděnici odpojil jako samostatná jednota, uznaná 12.IX. 1920 sokolskou župou Severomoravskou.

Nadšení do práce bylo veliké, starosti byly jen se spolkovou místností a tělocvičnou. A tak v nouzi vypomohl opět br. Tomáš Krček, který poskytl Sokolu nejen spolkovou místnost ve výměnku č.13, nýbrž i místo ke cvičení na dvoře a ve stodole, která byla dosti prostranná pro nářadí i pro prostná.

Nadšení štarnovskému Sokolu dodával br. prof. Dr. Cyril Stejskal, kterého doma zastupovali bratr Jan, dlouholetý starosta Sokola (1919-1938), a švagr br. Tomáš Krček, pilíře jednoty a její mecenáši.

Jaké bylo nadšení štarnovských bratří, dosvědčuje zpráva župního náčelníka br. Jar. Javůrka ve Věštníku župy č.11, roku 1923 :

„Jednota ve Štarnově chudá majetkem, ale bohatá nadšením. Cvičí se u obětavého rolníka ve stodole. Venku fičí mrazivý severák, vrata sténají pod jeho nárazy. Lampa, zavěšená na dlouhém drátě, se houpá. Skulinami vrat lítají do stodoly sněhové vločky. A přece je přítomno 12 bratří. Cvičí vyslečeni právě tak jako ve vytopené sokolovně. Nadšení, obětavost a vytrvalost těchto bratří může být vzorem ostatním.“

Br. Javůrek vykonal návštěvu v zimě 13.ledna 1923.

Z tohoto nadšení se rodila též štarnovská sokolovna, o níž se z počátku nikomu ani nesnilo.

Co tu však bylo nadšení, co pevné vůle, co sokolsky nezlomné odvahy a vytrvalosti! A jaké oběti byly přineseny!

Smělý plán postavit si vlastní stánek měl štarnovský Sokol od počátku. První vážný rozběh k realisování této myšlenky byl učiněn na výborové schůzi 2.května 1927, kdy br. Alois Sobek dal návrh, aby se jednota pokusila získat stavební materiál z baráků vojenského plicního ústavu ve Šternberku, které se měly bourat. Jednáním byla pověřena s. J. Krčková, která vyjednávala u velitele ústavu ve Šternberku i v Praze, kam na ministerstvo nár. obrany byla podána žádost o přidělení staviva z baráků. O příznivé vyřízení žádosti se postaral br. Dr. Cyril Stejskal a starosta ČOS br. dr. Scheiner.

V dubnu r. 1928 byl štarnovskému Sokolu přidělen zdarma tvrdý stavební materiál ze dvou baráků vojenského plícního ústavu ve Šternberku. Ihned byla organisována pracovní povinnost, a to zprvu 48 hodin (pro členstvo), později 60 hodin. Práce s odklízením staviva se však protáhla a byla skončena až v říjnu r. 1929.

Nashromážděný materiál na staveništi ponoukal k dalším akcím. Na členské schůzi 15.prosince 1930 byl zvolen stavební odbor, který se ustavil 12.ledna 1931. Vedl všechny práce až do skončení stavby.

Plány na stavbu sokolovny vypracoval akad. architekt F. L. Gahura ze Zlína, provedení stavby zadáno zed. mistru Frant. Krylovi ze Štěpánova.

Stavba sokolovny byla započata 23.dubna 1931. Nastala úmorná práce, která trvala do května příštího roku. Sokoli si vyhrnuli rukávy do práce, a to nejen na staveništi, kde si musel každý člen odpracovat 30 hodin, nýbrž i v opatřování prostředků na stavbu. Z plochy staveniště 1740 m² byly prodávány metry, celkem prodáno 665 m², čímž získáno 6.650 Kčs. Sbírka po vesnici vynesla 13.240 Kčs, sbírka Sokola v Mor. Loděnici 1.612 Kčs. Získány byly dary též od štarnovských občanů mimo obec, jimž byly rozeslány dopisy.

Celková vydání na stavbu sokolovny překročila 100.000 Kčs. Kdyby se však k tomu připočítala cena stavebního materiálu, který byl opatřen zdarma a několik tisíc hodin, jež zdarma odpracovali členové i nečlenové Sokola, byl by náklad jistě dvojnásobný.

V polovině října 1931 byl v novostavbě pořádán první sokolský podnik, tělocvičná a hudební besídka. 31.ledna 1932 konala se tu po prvé valná hromada.

Slavnostní otevření sokolovny 15.května 1932 bylo spojeno s okrskovým cvičením. Dva dny před slavností bylo kolem sokolovny a v sokolovně rušno. Bratři rozváželi hlínu, zaráželi značky a kůly na sedadla, sestry bílily vnitřek sokolovny a dorostenky pak myly a drhly podlahu. V neděli 15.května počasí přálo a tak do Štarnova přijížděl povoz za povozem. Z Vel. Týnce přijel dokonce plný autobus. Po prvé v župě se ve Štarnově cvičila sletová prostná a proto zájem o okrskové cvičení byl mimořádný. Ráno byly zkoušky, odpoledne průvod vesnicí k sokolovně, kde slavnostní řeč proslovil jeden ze zakladatelů a ideových vůdců štarnovského Sokola br. Dr. Cyril Stejskal, který vzpomněl hlavně těžkých počátků štarnovské jednoty. Zpěvní čísla zazpíval Pěvecký odbor Sokola v Černovíře. Na sokolském cvičišti, získaném v r. 1923, se potom představily všechny složky Sokola, bratři z Hodolan a Černovíra v odbíjené a černovírský Pěvecký sbor, všichni s úspěchem. Slavnosti byl přítomen župní starosta br. Raclavský a župní náčelník br. Ferd. Zdráhal.

Do sokolovny pořízeno nové jeviště, dozadu se přistavila kůlna a v r. 1937 zavedeno v sokolovně elektrické osvětlení, které v obci svítilo po prvé na svátek sv. Cyrila a Metoděje r. 1935.

Činnost Sokola se nyní mocně rozvíjela a rok od roku rostla a nabývala na intensitě.

V říjnu r. 1938 byla činnost Sokola podlomena, když byl Štarnov na tři dny zabrán a tělocvičné nářadí, kronika a archiv odvezen do Štěpánova. Po odchodu Němců 11.října 1938 pracovalo se v Sokole znovu a to velmi intensivně. 13.dubna 1941 byla činnost Sokola zastavena. Na velikonoční pondělí přišel náš četník, vzal sokolské peníze, pokladní knihu, seznam inventáře, sokolovnu uzamkl a klíče vzal s sebou. Správcem sokolského majetku byl zvolen nynější pokladník br. Václav Stejskal. V měsíci říjnu byl Sokol rozpuštěn a zabavený majetek propadl ve prospěch německé říše. Sokolští činovníci byli zatýkáni, vězněni a popravováni. Z naší jednoty zaplatil válku životem br. Mir. Nykl, který byl na pracích v Německu a nevrátil se. Krátce byl vězněn br. Fr. Nykl, starosta jednoty v letech 1938-41.

8.listopadu 1941 odkládá kronikář br. Adolf Smetana pero s těmito slovy: „I po nejhroznějších bouřích bývá klid a jasná pohoda. Bůh ji dej! V to všichni věříme!“

Od konce r. 1941 do května 1945 činnost Sokola ustala nadobro, kronika byla uschována u kronikáře na půdu a ke konci války zakopána do země.

Ihned po druhé světové válce se činnost štarnovského Sokola obnovuje. Starostou byl zvolen br. Oldřich Hloch, který dosud zastával funkce náčelníka, vzdělavatele a režiséra. S ním spolupracuje cvičitelský a vzdělávací sbor a ostatní činovníci. Sokolovna, v níž byly postele pro sovětské vojíny, byla vybílena a 19.srpna 1945 po krásné národní slavnosti odhalení pomníku presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka, který za války byl odstraněn, byla v ní už pořádána taneční zábava. Zahájena nová činnost Sokola, v němž nakonec je sjednocena všecka tělovýchovná činnost nové lidově demokratické republiky. Netušený rozmach sokolské myšlenky rostl tím víc, čím víc se blížil XI. všesokolský slet, na němž ze štarnovské jednoty cvičili žáci (4), žačky (7), dorostenci (7), dorostenky (12), muži (8) a ženy (15). V takové míře jako dosud nikdy.

KULTURNÍ ČINNOST SOKOLA

Kromě činnosti tělovýchovné v sokolovně a na cvičišti byla v uplynulých třech desetiletích se zdarem pěstována též činnost kulturní a osvětová. Kromě různých zábav, šibřinek a vinobraní byly pořádány veřejné cvičební hodiny a veřejná vystoupení, několikrát byla ve Štarnově pořádána okrsková cvičení a pod. Příslušníci Tělocvičné jednoty ve Štarnově se zúčastňovali veřejných cvičení v okolí, cvičení okrskových, župních a od VII. všesokolského sletu všech sletů v Praze. Zúčastnili se též zájezdů na Slovensko, do Orlové a j. V r. 1925 hostila štarnovská jednota třináctičlenné putovní družstvo Sokola Pražského.

Značná byla činnost divadelní. Každoročně byly sehrány 2-3 divadelní hry, někdy i se sokolskou mládeží. Ve Štarnově dost často hostovaly i jednoty okolní (Štěpánov, Mor. Loděnice). Koncem r. 1947 zbudováno nové jeviště a o vánocích na něm hrána s Nár. jednotou Tylova „Fidlovačka“. Pořízeno bylo i loutkové divadlo, jehož činnost byla po několik let velmi bohatá. Při Sokole byl ustaven i hudební kroužek, ve dvou obdobích velmi čilý. Pořádány byly vlastivědné výlety, navštěvovány hraničářské slavnosti. Jednota se zúčastňovala svými čísly všech oficiálních slavností, průvodů a pod. Dary přispívala do obecní knihovny, větším obnosem přispěla na vydání monografie o Štarnově a nezapomínala ani na členy sociálně slabé a kde mohla, účinně přispěla.

Přáním Těl. jednoty Sokola ve Štarnově je, aby sokolství proniklo do všech rodin a celá dědina byla sokolská a proto i jednotná a svorná v práci a budování pro rozkvět obce, kraje i lidově demokratického státu.

MÍSTNÍ OSVĚTOVÁ RADA

Osvětové komise za prvého období republiky trpěly nedokrevností a byly ve vesnicích víc na papíře, než aby mohly koordinovat osvětovou a kulturní činnost v obci. Nebylo tomu jinak ani ve Štarnově.

Postavení místních osvětových rad v lidově demokratické republice je jiného rázu, protože se chápe pravý význam osvěty a kultury, jež mají jedině sloužit lidu, širokým masám pracujících. Proto postavení osvětových rad a celá organisace lidovýchovy je zamířena jinam a jinak nežli dříve.

Osvětová rada ve Štarnově se hned v roce 1945 dobře rozběhla, dění dostalo krev, práce správně tempo a systém.

Činnost všech spolků byla koordinována, aby všechny vyvíjely činnost v souladu a intensivně. Protože vcelku bylo všude dost porozumění, práce se opravdu dařila. Návrhy osvětové rady a její impulsy byly příjímány vždy s porozuměním a velmi často realisovány. Spolupráce štarnovských spolků byla nejvíc patrna na oslavách 9. V., 28. X., 5. VII., při oslavách sovětských výročí atd.

Místní rada osvětová pořádala řadu úspěšných výstav, a to výstavu akad. malíře prof. Karla Homoly a Fr. Šnajdra, již zahajoval osvět. insp. Jar. Michal. Hanácká děvčata v krojích recitovala básně (M. Dvorská a V. Neplechová). O tvorbě výtvarníkově promluvil prof. Homola. Při zahájení bylo tolik lidí, že se do třídy ani nevešli. Výstava trvala 14 dní a navštívilo ji mnoho lidí, jak z místa, tak z okolí. Přišli se podívat též spisovatelé E. Stoklas, B. Černý, Jos. Sedlák, akad. sochař Otáhal a j.

Velký úspěch měly též výstavy Masarykova, výstava knih, rukopisů a starých obecních památek a hlavně výstava Bezručova, kterou zahajoval knih. insp. Ant. Chramosta a jež byla potom přenesena do Šternberka a Uničova.

Úspěšný byl i Bezručův večer, pořádaný 18.listopadu 1945. O národním básníkovi P. Bezručovi pohovořil J. Koudelák. Předvedeno bylo pásmo z Bezručových Slezských písní, v němž se po prvé uplatnil recitační kolektiv (M. Dvorská, Lud. Poppová, V. Neplechová, Fr. Ťuka, V. Vizner, Jar. Svozilová a Vlasta Malá). Z literárního večera byl P. Bezručovi zaslán pozdrav, za nějž básník Štarnovským srdečně poděkoval.

Jednatel MRO, J. Koudelák, byl činně zúčastněn při Dožaté, kterou 17.srpna 1947 pořádala štarnovská mládež. Byla předvedena Dožatá St. Krejčího, který byl slavnosti přítomen a promluvil o významu selské práce. Kromě toho byly tančeny hanácké tance (v zahradě u Ťuků), jež nacvičil známý hanácký folklorista Fr. Novotný. Dožínková slavnost měla nebývalý úspěch, návštěva byla veliká.

Jednatel MRO se zúčastnil též organisování velké národní slavnosti a národopisného odpoledne ve Strukově 24. 8. 1947 při odhalení pamětní desky význačnému strukovskému rodáku, univ. prof. Dr. Fr. Hrubému. Slavnosti se zúčastnili zástupci Karlovy, Masarykovy a Palackého university.

23.listopadu a 14.prosince 1947 uspořádala MRO besedy z dějin obce. Přednášel major K. Morav. Besedy byly pěkně navštíveny.

MRO pořídila velký elektrický gramofon pro reprodukovanou hudbu a archiv gramofonových desek. Vydala též pohlednice Štarnova (6 druhů). Při MRO byl ustaven hudební kroužek (dirigent J. Dostál). Předsedou MRO je A. Juřínek, jednatelem J. Koudelák a pokl. Marie Bartošková.

VEŘEJNÁ OBECNÍ KNIHOVNA

Obecní knihovna ve Štarnově byla založena r. 1892. Prvními knihovníky byli: Albín Nykl, Adolf Smetana st., Vojtěch Holoubek a Jindřich Neplech. R. 1920 byly sloučeny s obecní knihovnou všechny místní spolkové knihovny. Knihovna, která dosud byla umístěna ve škole, byla přestěhována do obecní kanceláře, do nové větší skříně. Čítala asi 500 svazků a měla 60 čtenářů. Knihovníkem se stal mladý rolník Adolf Smetana, který se knihovně věnoval s láskou a příkladnou vytrvalostí přesto, že porozumění vždy neměl. Vedl knihovnu od r. 1920-1940. Dalších osm let byla knihovnicí B. Holoubková. Knihovna byla už na takové výši, že se v r. 1947 čestně umístila v soutěži obecních knihoven. Od počátku roku 1948 vedou knihovnu M. Dvorská a V. Malá. Z popudu knihovní rady stanoveno za porozumění všech spolků a některých stran, aby v jubilejním roce 1948 byl obecní knihovně dán „Jubilejní dar 1948“ v počtu 100 hodnotných svazků. Plán bude splněn. Knihovna má tyto mecenáše : odbočka Svazu čsl.-sovětského přátelství, Místní org. KSČ, SČM, Rol. záložnu, Nár. jednotu a Těl. jednotu Sokol. Obec plní své povinnosti celkem dobře. Knihovně chybí jen lepší umístění.

1.července 1948 měla knihovna 1237 svazků (od r. 1920-1946 přibylo 525 sv., od ledna r. 1946 do července r. 1948 212 svazků). Počet čtenářů 87. Při půjčování zaveden systém obálkový. Zřízeno oddělení pro mládež, které má 150 svazků. Předsedou knihovní rady je Alois Juřínek, jednatelem Josef Koudelák.

SBOR DOBROVOLNÝCH HASIČŮ

Sbor dobrovolných hasičů byl založen v r. 1885. Za uplynulých šedesát let se dobře osvědčil, a to jak doma, tak v okolí. Má hasičskou zbrojnici, motorovou stříkačku a m. j. Ruční stříkačka z r. 1885 zůstala na památku na dobu založení sboru. Starostou sboru je Fr. Bartoš, jednatelem Miloslav Jorda, vzdělavatelem Josef Koudelák, pokladníkem Frant. Stejskal, velitelem Jan Malý, strojmistrem V. Freml, zbrojmistrem V. Stejskal.

ODBOČKA SVAZU ČESKOSLOVENSKO-SOVĚTSKÉHO PŘÁTELSTVÍ

Po vítězství nad německými okupanty vztah k našemu velkému spojenci SSSR zvroucněl, což se projevovalo v zakládání nových odboček Svazu přátel SSSR, nyní odboček Svazu československo-sovětského přátelství (od února 1948).

Ve Štarnově byla odbočka založena již v červenci 1945. Prvním předsedou byl a je dosud A. Juřínek, jednateli Jar. a Jos. Neplech. Do odbočky se ihned přihlásilo 116 členů.

Činnost odbočky za uplynulá tři léta je uspokojivá. Pořádány byly dva plesy, oslavy Říjnové revoluce, založení Rudé armády, filmové besedy pro dospělé a pro mládež, dosud celkem 18, pro děti ve škole 12.

V polovině roku 1947 zakoupen projekční přístroj pro úzký film a promítací plátno. Operatéry zvoleni : A. Juřínek a Jar. Frei. Náklad uhrazen ze spolkových peněz, ostatek bezúročně zapůjčila KSČ.

Odbočka podporuje obecní knihovnu; na zakoupení novinek ze slovanských literatur, hlavně literatury sovětské, darovala 1.000 Kč a řadu dalších knih, určených do „Jubilejního daru 1948.“

Z iniciativy předsedy Juřínka uspořádán 13.června 1948 zájezd do Mor. Húzové, kde pro přátele odbočky Svazu promítán ruský úzký film Tadžikistan. Před promítáním promluvil A. Juřínek. 15. a 16.června 1948 uspořádána beseda v Lužicích a v Mladějovicích, kde promluvil J. Koudelák na thema : Od slovanství Palackého k slovanství dnešnímu. Zájezdu se zúčastnili : A. Juřínek, Mil. Jorda a Jar. Frei.

SVAZ ČESKÉ MLÁDEŽE

Odbočka SČM byla ve Štarnově založena v roce 1945, ale brzy zanikla. Nově byla ustavena na jaře 1948 a má se k životu. Jeví porozumění pro osvětu i pro kulturu, a to právě od mládeže čekáme. Předsedou SČM je PhC. Josef Sadílek, jednatelem Mirek Jégl, pokladníkem Miloš Juřínek.

ROLNICKÁ ZÁLOŽNA VE ŠTARNOVĚ

V letech sedmdesátých a osmdesátých minulého století byly na hanáckém venkově zakládány první záložny, které povětšině plní své poslání do dneška. Počátkem r. 1870 byla založena také Rol. Záložna ve Štarnově a to s ručením neobmezeným.

Zakladatelem této záložny v r. 1870 byl tento prozatímní výbor a též první představenstvo : Jan Zahrada, rolník, č.7, Josef Matyáš, farář, František Dračka, učitel (jednatel), Jakub Nykl, rolník, č.39 a František Zahrada, rolník, č.30.

R. 1904 podle nových nařízení byly změněny stanovy a Rolnická záložna se stala spol. s ručením obmezeným. Od té doby záložna utěšeně vzkvétala do dneška. Výnosem ZNV v Brně r. 1945 byla podle dekretu presidenta republiky zavedena do všech záložen, a tedy i do Rolnické záložny ve Štarnově, národní správa, do níž byli jmenováni : Fr. Dvorský, Jar. Bartoš, Fabián Běhal a Josef Zahrada. Výnosem ZNV v Brně z 12. VII. 1947 byla dočasná národní správa zrušena a zvoleny nové činovnické sbory.

Ředitelské záložny od r. 1904 : Alois Dvorský, Jan Zahrada, Josef Coufal, Rudolf Dvorský, František Dvorský (od r. 1939 do dneška).

Pokladníci od r. 1904 : Jan Zahrada, Josef Hloch, Jan Lukeš, Fabián Běhal (1915-1946), Jar. Bartoš (od r. 1946 do dneška).

Kontroloři od r. 1904 : František Nykl č.42, Florián Škoda (1908-1939), Jar. Bartoš (1939-1946), Josef Neplech č.61 (od r. 1946 do dneška).

V devítičlenném výboru zasedali (od r. 1907 v různých údobích) : Leopold Stejskal, Josef Čadílek, Leopold Nykl č.70 a č.96, Antonín Morav st. a ml., Fr. Nykl č.24, Fr. Nykl č.42, Fr. Svozil, Alois Coufal, Josef Neplech č.74, Jan Nykl č.24, Fabián Běhal, Jan Lukeš č.11, Josef Jégl č.93, Jan Borůvka, Fr. Jégl, Fabián Neplech, Jan Povýšil, Tomáš Krček, Bohumil Šuba, Em. Neplech, Jan Stejskal, Rud. Dvorský, Adolf Smetana st., Čeněk Vlček, Josef Zahrada č.26, Jan Jégl, Josef Nykl č.71, Alois Dvorský č.21, Ad. Nassvetter, Jar. Bartoš, Fr. Dvorský, Fr. Nykl č.68, Václav Běhal č.12, Jindřich Neplech č.79 (nynější předseda dozorčího výboru), Jar. Nykl č.70, Josef Popp, Osvald Kubáček, Rud. Jégl, Josef Neplech č.34, B. Nykl, Václav Stejskal a Jos. Svozil.

Byl-li v r. 1870 počet členů záložny 22, je jich v r. 1948 už 167! Nynější členové jsou z těchto vesnic : ze Štarnova 113, z Mor. Húzové 19, z Lašťan 15, z Mor. Loděnice 6, z Bohuňovic 4, ze Šternberka 3, ze Lhoty 2, z Lužic, ze Štěpánova 1, z Horky 1 a z Bělkovic 1. Podíly se upisují po 50.- Kčs.

Rolnická záložna ve Štarnově plní své poslání téměř osmdesát let. Z počátku, než byl vytvořen reservní fond (r. 1904), neměla záložna tolik možností jako později, kdy z čistého zisku vždy pamatovala na kulturní, sociální a národní účely.

Od r. 1922 do dneška, t.j. za čtvrt století, věnovala Rol. záložna na kulturní a osvětové účely v obci (na knihovnu, školu, MRO na monografii, Sokol, pomník T. G. Masaryka, atd.) 19.951,- Kčs, na národní účely 1.055,- Kčs, na sociální účely 1.406,- Kčs a sboru dobrovolných hasičů 5.000,- Kčs, celkem 27.412,- Kčs.

Rolnická záložna ve Štarnově vyrostla, jak vidno, z malých počátků na ústav, který zaujímá čestné místo mezi záložnami venkovskými. Byla pilířem hospodářského pokroku, oporou rolníků i chudších občanů, jímž byl poskytován úvěr a pečlivě opatrovány jejich vklady. Do budoucna, s rostoucím blahobytem občanstva, její význam poroste.

Stav vkladů	r.1904	39.034,70	K
	r.1914	57.814,96	K
	r.1919	265.503,00	Kč
	r. 1938	1,499.823,80	Kč
	r. 1945	vázaná měna 6,695.148,00	K
	r. 1945	nová měna 30.400,00	Kčs
	r. 1947	851.194,00	Kčs

Zápůjčky	r.1904	34.559,00	K
	r.1914	30.784,14	K
	r.1919	85.675,50	Kč
	r. 1938	1,106.375,98	Kč
	r. 1945	385.500,00	K
	r. 1947	625.550,00	Kčs

Reservní fond	r.1904	2.082,00	K
	r.1914	1.445,00	K
	r.1919	4.110,00	Kč
	r. 1938	110.000,00	Kč
	r. 1945	239.820,00	K
	r. 1947	260.734,00	Kčs