KAREL MORAV
Z dějin Štarnova
( Výňatek z autorova rozsáhlejšího díla o dějinách Štarnova a kraje kolem něho.
Proto zde nejsou uváděny prameny, z něhož je stať čerpána. )
Štarnov pod Šternberkem : Z minulosti k přítomnosti
  • Politické dějiny
  • Štarnovští fojti, Rychtáři, Starostové a Purkmistři
  • Kostel, Škola, Správcové školy, Podučitelé
  • Přehled farářů a učitelů ve Štarnově
    Kostel Škola Správcové školy Podučitelé
    Kostel
    První zprávy o štarnovském kostele jsou zaznamenány v protokole duchovního soudu u olomouckého arcibiskupství z 30.4.1479, který řešil spor štarnovských farníků s hnojickým farářem Jakubem. Štarnovští si na faráře stěžovali, že odmítá vykonávat kněžské služby při štarnovském kostele. Bylo slyšeno 10 svědků, ale dochoval se protokolární zápis jen osmi z nich; jsou to občané mimoštarnovští, kteří však za svých mladých let Štarnov dobře znali. Z jejich výpovědí vysvítá, že Štarnov již před dobou husitskou měl kostel, u něhož však služby vykonávali hnojičtí faráři buď sami nebo svými kaplany. Svědek, padesátiletý starý vikář Jan ze Šternberka, udává, že byl vypálen husity a z událostí plyne, že se tak stalo v letech 1437-1440, kdy husité pod hejtmanem Pardusem z Horky u Vratkova a čeleď kněze Bedřicha Strážnického z Kolína o Dušičkách r. 1437 přepadli a dobyli Litovel.
    Rozhodnutí soudu v tomto sporu z 16.4.1481 prozrazuje, že kostelu patřil také hřbitov, dosud "plotem neobehnaný" a že Štarnovští si byli nuceni při kostele vydržovat i kostelníka. Protokol však také prozrazuje, že ke kostelu patřilo hodně polí.
    Bohužel se nezaznamenala zpráva, kde tento kostel stál, ani jakého byl slohu či vybavení. Ze struktury vsi však můžeme usuzovat, že první štarnovský kostel stál na místě kostela dnešního.

    *

    O druhém Štarnovském kostele, jenž byl zasvěcen sv. Mikuláši, je zpráv poněkud více. Kdy byl postaven, není známo, rovněž se neví, jakého byl slohu nebo z jakého byl materiálu. Je však zaznamenáno, že dnešní, třetí kostel, stojí na jeho místě. Spravoval jej i nadále hnojický farář, avšak r. 1619 byl do Štarnova dosazen luterský pastor. V té době obyvatelé Štarnova byli protestanté. Je pravděpodobné, že v té době patřila ke kostelu také fara. Brzy po r. 1621 byl štarnovský kostel znova podřízen faráři v Hnojicích, ač tam se pastor udržel až do r. 1627. Štarnovští farníci žádali r. 1621 šternberského probošta Lehmanna o kaplana, avšak marný.
    Někdy potom byla ke Štarnovu přifařena ves Benátky, ale pro malý počet obyvatel ("je jich jen 7 i se mlýnem") byla připojena k Moravské Húzové.
    Z r. 1683 zachoval se ve 24 položkách seznam kostelního zařízení a jmění, z nichž uvádíme pouze, že "na věži měl 3 posvěcené zvony".
    Faráře při prvním štarnovském kostele neznáme, ale známe jména 21 farářů, kteří od r. 1377-1747 konali službu při hnojickém a tedy i při prvním a druhém štarnovském kostele.
    Proč druhý štarnovský kostel zanikl, není známo; snad byl již sešlý, neboť při stavbě třetího kostela se zdůrazňuje dobrý stavební materiál. K němu r. 1664 patřilo 8 prutů pole, které měl v nájmu Vítek Pavleik (čp. 25). Měl tedy hodně polí a podle jejich rozlohy řadil se na osmé místo z 31 gruntů. Lesa a luk neměl.

    *

    Základ k dnešnímu třetímu kostelu sv. Mikuláše byl dán 15.7.1745. Kostel byl vysvěcen 6.12.1748. Kazatelna pochází ze šternberského kostela a na zadní straně je letopočet 1737. Obraz nad hlavním oltářem maloval r. 1748 Jan Kryštof Handke.
    Původní věž neměla nynější podoby. Na dnešní cibulovitý tvar byla upravena r. 1871 při opravě střechy nad kostelem. O úpravě věžě byl sepsán pamětní list, který je vložen v plechovém pouzdru v malé báni pod křížkem hlavní věže. Věž měla původně 3 zvony. První vážil 880 liber a byl zdoben gotickým nápisem : "Ista campana facta est in honorem Sancti Nikolai et Maria. O rex gloria veni cum pace." Druhý vážil 625 liber a měl nápis : "Barbara Rucžkowa a Lida dczera gegi Waczlawa Rucžky z Ssternberka porucžila na nowy zwon do Sstarnowa ssedesat zlatych. Mistr Gan Pleban konwarž z Uncžova 1557." Pod nápisem byl vylit moravský znak. Třetí zvon, t. zv. umíráček, vážil 60 liber. Byl ozdoben obrazem Blahosl. P. Marie a nesl nápis : "Olmütz 1764". První a třetí zvon byl odevzdán na válečné účely r. 1914. První varhany do kostela zakoupil za obnos kol 200 zl. r. 1751 nejmenovaný sedlák ze Štarnova.
    Službu při štarnovském kostele až do r. 1784 vykonávali dále hnojičtí faráři. Z počátku vykonávali v něm službu každou třetí, od r. 1770 každou neděli, takže křty, sňatky a pohřby štarnovských farníků jsou zaznamenávány v hnojické farní matrice. Teprve r. 1784 dostává se Štarnovu duchovního správce, zvaného lokalisty a štarnovská kuracie je povýšena na faru teprve r. 1865.
    Nepřehlížíme-li k hnojickým farářům, Šebestianu Paarovi, Ondřeji Tempesovi a Maxmiliánu Jakubu Jaichovi, kteří při třetím štarnovském kostele konali služby Boží, vystřídali se při něm tito štarnovští lokalisté a faráři.

    1. Alois Matouš Bernardt , olomoucký rodák, německé národnosti, doktor theologie. Do Šternova přišel ze Šternberka 28.10.1784 a 20.1.1787 vrací se na šternberskou faru. Byl to "moudrý, opatrný a obezřetný muž".

    2. Jan Vavřinec Palavicini , od 3.7.1787 - 17.1.1796, rodák ze Strážnice na Mor. Činorodý duchovní spisovatel; zanechal po sobě 72 knih nábožensko-kazatelského obsahu. Magistr svobodných umění, magistr filosofie a bakalář theologie. Odešel na faru do Strážnice.

    3. František Englbert Veselý , nar. v Uh. Brodě; ve Štarnově se uvádí od 27.6.1796; byl raněn mrtvicí ve věku 58 let. Dne 30.7.1801 zemřel. Jeho náhrobní kámen je zazděn po pravé straně hlavního vchodu kostela na vnější zdi kostela.

    4. Rajmund Babík , rodák od Kyjova; do Štarnova přišel 24.1.1802. Zemřel ve Štarnově 11.1.1806 na tuberkulosu plic ve věku 48 let a byl též zde pohřben.

    5. Jan Müller , nar. v Uh. Hradišti. Lokalistou ve Štarnově se stal 23.4.1806 po příchodu ze svého rodiště, kam se zase 27.8.1813 vrací.

    6. František Risnar z Jedlí, okr. Zábřeh, národnosti české. Ve Štarnově se stal lokalistou 12.4.1814 a zde také 4.3.1815 umírá ve věku 39 let, pravděpodobně na tuberkulosu plic. Pohřben je ve Štarnově.

    7. Jan Rudolf , nar. v Rudoltovicích, soud. okres Libavá Město, národ. české. Ve Štarnově působil od 10.10.1815; 12.8.1828 odchází na Velehrad. Rudolf byl horlivým pěstitelem ovocného stromoví a farská zahrada a snad i ostatní selské zahrady nesou dodnes stopy jeho blahodárné činnosti. Byl dobrým duchovním rádcem a praktickým rádcem.
    Za něho r. 1815 se počala pěstovat chrámová hudba, jakožto díkuvzdání Bohu za ukončení útrap napoleonských válek.

    8. Anselm Návara , nar. 22.4.1782 ve Zlatníkách u Opavy. Do Štarnova přišel r. 1829 z Moravičan, kde byl kooperátorem. R. 1831 odchází do Bílé Lhoty u Litovle, kde 8.2.1839 zemřel.

    9. Jan Popp byl na štarnovskou faru dosazen jako lokalista r. 1832 po příchodu z Choliny a r. 1836 odešel do Konice. Narodil se 18.2.1790 v Klimkovicích; zemřel 17.7.1865. Na štarnovské škole založil r. 1832 Knihu cti, do níž byli zapisováni žáci s nejlepším prospěchem.

    10. Josef Kouřil , nar. 17.2.1787 v Odrlicích. Na štarnovskou faru nastoupil jako lokalista po příchodu z Dolní Hynčiny 29.3.1837. Zemřel 16.12.1853 ve Štarnově.

    11. František Lakomý , nar. 1.12.1804 v Unčovicích. Na štarnovskou faru přišel jako lokalista 19.4.1854 a když r. 1866 byla štarnovská kuracie povýšena na farnost, stal se zde farářem. R. 1870 ve Štarnově již nepůsobí a koná podřízenou službu na faře v Bohuňovicích, kde 4.1.1870 umírá.

    12. Josef Matyáš , nar. 26.2.1833 ve Střítěži u Hranic. Farářem ve Štarnově se stal koncem r. 1869 po příchodu ze Šternberka. Ve Štarnově působil 22 let. R. 1893 odchází na faru do Předmostí u Přerova. Matyáš byl velkým milovníkem včel. R. 1870 založil v obci Rolnickou záložnu.

    13. Antonín Daněk , nar. 25.11.1844 v Nenakonicích u Dubu. Do Štarnova přišel 18.2.1894 z Bilčic u Dvorců. S farníky nežil v dobré shodě a r. 1903 odešel na léčení do Meranu v Tyrolích, kde 30.4.1903 zemřel.

    14. Inocenc Mácha , nar. 20.12.1863 v Nové Bělé u Místku. Do Štarnova přišel 22.11.1903 ze Šternberka. Ve Štarnově působil 25 let a zde též 30.8.1928 zemřel. Pohřben je ve svém rodišti. Mácha byl vzdělaný člověk dobrého srdce, osvětově a kulturně činný, na něhož farníci dodnes s láskou vzpomínají.

    *

    Ke stavbě fary došlo r. 1781, když Náboženský fond, zřízený ze zrušených klášterů císařem Josefem II., poskytl peníze, kdežto tažní a ruční práce museli farníci konati sami zdarma. Fara byla přízemní o třech místnostech a kuchyni. K její přestavbě (pravděpodobně na budovu dnešní) došlo r. 1874.
    Kostel zřejmě přišel o pole, o kterém je vpředu psáno, neboť r. 1825 na žádost lokalisty Jana Rudolfa ponechala mu obec dva kousky obecních polí Na ploucích, které měl dosud pronajaté, k bezplatnému užívání. To však platilo jen pro jeho osobu "pokud on sám ve Štarnově bude nebo pokud obec s ním bude v dobrém poměru státi". R. 1865 obec propůjčuje lokalistovi Fr. Lakomému 2 měřice pole Na dolním trávníku, pokud bude ve Štarnově.
    O hřbitově se mluví již r. 1481, kdy olomoucký děkan nařizuje štarnovským dáti si svůj hřbitov vysvětit a plotem obehnat. Jak bylo tehdy zvykem, byl to jistě hřbitov kolem kostela. Císařský patent z r. 1784 nařízuje umístit hřbitovy mimo vesnice, obehnat plotem a opatřit křížem. Štarnovu však bylo r. 1785 povoleno setrvat při hřbitovu u kostela. Když nařízení o hřbitovech mimo vesnice bylo r. 1832 znova uveřejněno a štarnovští ani r. 1833 vyhražené místo neoplotili a ani tam nepochovávali, byla jim dána r. 1835 salva quardia šesti vojáků, pokud by obec neuposlechla. Teprve na jaře r. 1836 se začíná pohřbívat na novém hřbitově.
    Na starém hřbitově u kostela se zachoval dodnes hrob se železným křížem dědičného rychtáře Františka Zahrady (pochován 13.7.1823) a náhrobní kámen lokalisty Františka Englberta Veselého.

    Copyright (c) 1999 Ladislav Streck